Jen růže planá mou komnatu zdobí
spánek můj končí když přichází stín
trní a skála mi příbytek hlídá
když soumrakem vítávám noc

Jen já to vím jak věčnost je dlouhá
studí a mrazí jak šedivý sníh
z padlého listí ta tlející náruč
je lůžko kde uléhám sám

Mlhy když táhnou pod klenbou stromů
a podzimní vítr je roznáší v dál
píseň mou šeptá do chladných nocí
růže kde skrývají hrob

Bouře a vítr i léta co jdou
tím královstvím věčným kde stíny jen jsou
kde vášeň mrazí a v srdcích je chlad
kde tváří jsou tisíce beze jména

Temný je obzor a měsíce zář
už lucernou dává mi touhy mé směr
ze stínů vrátit se přes druhý břeh
však návratu není toť úděl můj

Ten z vás kdo zabloudí v ta místa tichá
na hrob pár květů mi můžete dát
před bílým ránem až hvězdy padnou
zas odejdu do stínů spát