Růže a meč

Když stíny se položí krajem a den končí
oblohou zaplane záře tisíců hvězd
a smutná píseň bardů večerem zazní
obrazy dávných vzpomínek vyvolá
na růže a meč

Náhle se temnotou zjevují stíny tváří
bratrů a přátel co věčností osud je svál
tíží samotou a duší mrazí
ten příběh starý co prožils a znáš
a krví se psal

Vítr se zdvihá a obzorem bouře planou
ozvěny dávných bojů krajinou zní
v dáli ztracená koruna králů
pod keřem růží pohřbená
kde meč jí sťal

Popel a dým bitevních plání
hořící nebe a pod horou stín
kde tančící smrtihlav s ledovou tváří
víru i šance ti vzal
Jen bláto a krev a studená hlína
zlomená čepel a kamení val
vyhaslá síla jak hvězdy co padnou
a vítr je oblohou svál

Do nových válek armády v zástupech táhnou
jak den s nocí míjí se stále dál a dál
jen rezavý meč tam pod keřem růží
s větrem si zpívá
kam odešel král

Jen bláto a krev a studená hlína
zlomená čepel a kamení val
vyhaslá síla jak hvězdy co padnou
a vítr je oblohou svál
Ztracený v pustinách hrob beze jména
věčný je kámen co drží tu stráž
vzpomínky čas pozvolna smývá
závojem zapomnění

Více z této kategorie: « Šibenice Království osamělých »