Legenda o hradu Hasištejn

Za nocí tmavých a dlouhýchkdyž vichřice sténá krajema víry bouřných…

Já, osudem prokletý, teď trpím víc než to zvířea ze…

Ďábel na duši sáh´, otrávil mysl jak mortemných bouří víry…

V očích žár a závoj bílýpíseň zvonů už vítr nese…

Muž a kůň, kůň a zbroj, meč a štít, kůň…

Smutná jsou rána bez písní ptákůdo duše stín se vkrádájak…

Do dáli neznámé s odvahou táhnems vírou a nadějí my…

Ve světle pochodní přichází nochoj, nad smutkem víno má čarovnou…

Vzhůru teď věrní války nastal časvzhůru teď věrní volá pánvojsko…