Křídla větru

Plamen svící dohasíná hvězdy blednou svítáním
stíny růží kreslí temnou oblohou
proč jsou skráně tvé tak chladné a kam náhle odcházíš
na otázky stále mlčíš lásko má
jaký skrýváš úděl svůj
kdy se vrátíš pane můj
jak tě můžu zpátky přivést ke mně domů

Jsem to já víš lásko má kdo teď ruší spánek tvůj
půlnoční sen který s rosou ranní mizí
za polštář mám kámen bílý lůžko dýchá samotou
přikrývkou je hlína chladná v kraji cizím
to je úděl který mám
už musím jít paní má
daleká je cesta a můj kůň na mě čeká

Tak buď silná lásko má nepřestávej nocí snít
jsem teď vítr který s tváří slzy stírá
jméno mé jen zavolej s křídly bouří slétnu po tvém boku stát
s náručí svou přispěchám
až se tvůj čas naplní
potom poznáš křídla větru moje paní

Více z této kategorie: « Princezny z Igllandu Šibenice »