Stan Jones 1947/ Metanoon 2008

Opuštěnou silnicí jel starý jezdec sám
a temnou mlhou měsíc kalný stoupal ke hvězdám
když tu náhle podivný zavolal ho hlas:
„Zde tvá jízda končí už vypršel tvůj čas“!

V tu ránu zem se zachvěla a mraky byly níž
z nich bílá mlha tajuplná snášela se blíž
a temnou bouří motorů se obzor rozezněl
kde stíny jezdců nebeských ten muž uviděl

Jipia hé jipija jou stíny těch jezdců tě zvou

Jezdci v kůži černé jak peří havraní
a brašny sedel plné zlatého zdobení
stroje temně zářící ocelí modravou
a stopy od kol ohnivých se táhly oblohou

Jipia hé jipija jou stíny těch jezdců tě zvou
Jipia hé jipija jou stíny těch jezdců tě zvou

Tu jeden jezdec zastavil a rukou pokynul:
„Tak nastartuj a vezmi místo tvůj čas uplynul
a s námi vyraz oblohou do nekonečných dní
na jízdu dlouhou věčnou na jízdu poslední…“

Jipia hé jipija jou stíny těch jezdců tě zvou
Jipia hé jipija jou stíny těch jezdců tě zvou